Tradiční čínská medicína

Alena Pelzová praktikantka alternativní medicíny

Cesta draka

Tato terapie je o Vaší duši. Každý jí máme naplněnou jinými emocemi, tvary, barvami, ale všichni ji máme. Je to první odpověď, kterou dostáváme, když se sami sebe ptáme jak dál. Většinou jí neposloucháme, protože rozum říká, že je to jinak. A tak na základě zkušeností a logického zhodnocení věci usoudíme, že vše uděláme podle rozumu. Časem se však ukazuje, že duše měla pravdu. Aby byla terapie rychlá a účinná, klienta nejdříve diagnostikuji. Vyhledám nejslabší místa v orgánech, která mi následně napoví, kde se nachází „zašmodrchané klubíčko“, abychom ho mohli spolu pečlivě „uzlík po uzlíku“ rozmotávat, a tím rozpustit negativní bloky, způsobující různá onemocnění a psychickou nestabilitu. Někdy se dostáváme až do minulých životů. Vše je prováděno na vědomé úrovni. Je důležité si uvědomit, že při terapii se otevírají naše nezhojené rány a tajemství, které jsme již vytěsnili z vědomé mysli a vložili jsme je do podvědomí, které o sobě dává vědět naším nevysvětlitelným chováním v určitých situacích, nebo nepřiměřenou reakcí na určité podněty. Klient si opět projde krizovou situaci, při níž emočně reaguje. Po odstranění problému se dostavuje značná úleva a spokojenost. Terapie trvá většinou tři hodiny.

Cílem terapie je dosáhnout propojení rozumu se světlem v naší duši.

Obnova chrámu z knihy Tao úspěchu, Derek Lin

Kdysi dávno vládl ve staré Číně císař, který si přál obnovit starý chrám v hlavním městě. Vydal císařský výnos a přihlásilo se mnoho řemeslnických skupin, které všechny doufaly, že se jim dostane té cti, aby mohly pracovat na císařově projektu. Císařovi ministři kandidáty posoudili a vyloučili všechny až na dva. Pak oznámili císaři: „Veličenstvo, nedokážeme rozhodnout, kterou z těch dvou zbývajících skupin bychom měli vybrat. Zástupci obou jsou přesvědčení, že právě oni by měli obnovit ten chrám, a zdá se, že obě mají pro svou víru dobré důvody.“ „Přiveďte mi je,“ přikázal císař. „Konečné rozhodnutí určím sám.“ První skupinu tvořili mniši. Řekli: „Veličenstvo, nikomu na chrámu nezáleží jako nám. Rozhodnete-li se svěřit nám tu čest, můžete si být jist, že uděláme všechno, co bude v našich silách, abychom chrám obnovili v celé jeho někdejší kráse.“ Druhou skupinu tvořili královští řemeslníci. Ti řekli: „Veličenstvo, nikdo nemá takové odborné zkušenosti jako my. Renovacím se věnujeme už celá desetiletí. Žádná jiná skupina neodvede tak kvalitní práci jako my. Domníváme se, že je jedině správné a spravedlivé, aby ta čest připadla nám.“ Císař se dlouze zamyslel a poté prohlásil: „Ministři měli pravdu. Rozhodnutí je skutečně obtížné. A tak vám povím, co uděláme. Jižně od paláce stojí dva malé chrámky, které podobně jako starý chrám zpustly a zchátraly. Chci, abyste je obnovili. Na konci třetího pracovního dne si vaši práci přijdu prohlédnout. Konečné rozhodnutí vynesu pouze na základě toho díla.“ Ministři odvedli obě skupiny dělníků k těm malým chrámům. Každý chrám přidělili jedné z nich, a postarali se, aby dostaly potřebný materiál a náčiní. Po třech dnech přišel císař práci obou skupin posoudit. V doprovodu ministrů se vydal k chrámu řemeslníků a zjistil, že je krásný. Všechny zdi i střecha dostaly nový nátěr. Ten byl vyveden v působivé kombinaci jasných barev, které jako by zářily a už zdálky poutaly pozornost. Uvnitř byl veškerý nábytek opravený. Všechno vypadalo jako zbrusu nové. Císař řemeslníky pochválil. „Tohle je mnohem víc, než jsem čekal. Teď chápu, co jste měli na mysli, když jste říkali, že jste ve své práci nejlepší. Chrám je nyní díky vám mimořádný!“ Řemeslníky ta chvála nadchla. Uklonili se císaři, poděkovali mu a pak se po sobě s úsměvem podívali. Když se jim dostalo takové pochvaly od samotného císaře, mají vítězství prakticky zaručené. Poté se císař s ministry vydal k druhému chrámu. Stále žasli nad tím, co řemeslníci dokázali, a všichni si mysleli, že mniši se tak vysoké řemeslné úrovně určitě nedokážou vyrovnat. Když se chrám mnichů objevil nadohled, císař s doprovodem vůbec nebyli připraveni na to, co spatřili. Mniši svému chrámu nedali novou vrstvu nátěrů. Místo toho všechno důkladně vyčistili a přitom si dávali pečlivě záležet i na nejmenších detailech. Na zdech se znovu vynořili barvy, které během let vybledly, a ukázala se nečekaná, nepopsatelná krása. Když se chrám zbavil prachu a špíny, které ho předtím halily, opět se odhalila jeho původní povaha a styl. Poté co císař a ministři vstoupili dovnitř, zjistili, že všechen nábytek je vyleštěný tak, že se leskne jako zrcadlo, dveře a okna byly dokořán a všechno zalévaly bary soumraku, které zdánlivě tvořily nedílnou součást svatyně. Bylo vidět, jak se venku ve vánku pohupují stromy a po obloze uhánějí mráčky. Zdálo se, že všechno patří k sobě – jako by náhle oživl starý obraz. Tento chrám se nedožadoval pozornosti, ale vyvolával pocit, že je v dokonalém míru, jako by přijímal všechno ve svém okolí vyrovnaně a povzneseně. Císaře to nesmírně dojalo. Obrátil se k ministrům a zjistil, že to všichni cítí stejně. Nebylo třeba nic říkat. Bylo zjevné, že císař se již rozhodl.

Tao

Dvě skupiny dělníků v příběhu představují dva odlišné přístupy k životu. Řemeslníci se soustředili na vnější pohled, mniši zdůraznili vnitřní podstatu. Když pozorujeme lidi, můžeme si i u nich všimnout dvou zcela rozdílných postojů: někteří se snaží dělat dojem a ukazovat světu správnou image, zatímco jiní se zaměřují na rozvoj ducha a na to, aby nechali zazářit své vnitřní světlo. Jak je z příběhu zjevné, tyto dva přístupy mají odlišné cíle. Řemeslníci se snažili především předvést svou zručnost. Chrám, na němž pracovali, se pro ně stal prostředkem, který jim pomohl ukázat, jak dobří jsou ve svém povolání. V tomto smyslu šlo při obnově jen a jen o ně. Mniši se od nich lišili v tom, že nepotřebovali nic dokazovat a nechtěli předvádět své dovednosti. Jejich cílem bylo ukázat v co nejlepším světle samotný chrám, nikoli sebe. V závěru příběhu si císař uvědomil, že tento přístup je mnohem víc v souladu s původním smyslem celého projektu. Vnějškový přístup v životě se podobá přístupu těch řemeslníků v tom, jak je egocentrický. Když se lidé usilovně snaží „vypadat dobře“ a předvádět dokonalou fasádu, neliší se v tom příliš od oněch řemeslníků, neboť prahnou po pochvale a uznání ostatních. Vnitřnímu přístupu je taková touha cizí. Když adepti taoismu pracují na svém vnitřním rozvoji, jsou jako ti mniši, kteří se snaží, aby pravá povaha chrámu mluvila sama za sebe. Naslouchají svému vnitřnímu hlasu a nepotřebují uznání ostatních, aby si potvrdili svou hodnotu. Tyto dva přístupy také uplatňují zcela odlišné metody. Řemeslníci použili barvy, protože to byl obvyklý způsob, jakým zakrývali šmouhy a škrábance. Všechno, co by narušovalo působivý vzhled, se prostě schovalo pod novou vrstvu nátěru. Mniši barvy nepoužívali, neboť místo zakrývání čistili. Byl to pravý opak metody, kterou zvolili řemeslníci – místo aby chrámu dodávali novým nátěrem něco navíc, zbavili ho prachu a špíny. Postupovali procesem ubírání místo přidávání, ztráty místo zisku. Z tohoto porovnání můžeme získat jistý vhled do potenciálních problémů vnějšího přístupu. Nátěr v příběhu symbolizuje obrovské zdroje, které lidské bytosti vynakládají na to, aby udržely zdání a zamaskovaly problémy. To není nejlepší způsob jak žit, z toho prostého důvodu, že zahalením nevyřešíme problémy, které se skrývají uvnitř. Někdy se tím může situace dokonce zhoršit. Představme si například, že vezmeme dřevěné prkno, které ztrouchnivělo, a natřeme je. Díky nátěru vypadá dobře, ale jakmile je byť nepatrně zatížíme, praskne. Kvůli nátěru tak hrozí, že někdo prkno použije, protože nebude mít tušení, jak je uvnitř slabé a poškozené. Z materiálů, jejichž nedostatky jsme umně zamaskovali, může vzniknout stavba, která je sice zdánlivě bytelná, ale každým okamžikem hrozí její zhroucení. Z toho porovnání také jasně vyplývá, že vnitřní přístup, představovaný metodou mnichů, spočívá v očišťování a odhalování. Nejde však o čistotu ve fyzickém smyslu. K pěstování taa patří zbavovat se nadbytku a zjednodušovat složité, abychom se mohli vrátit ke své pravé povaze. Ve 48. kapitole Tao-te-ťingu se to popisuje slovy. „Pěstování taa záleží v každodenním zbavování se a ubývání“. Tato praxe je zásadně důležitá pro duchovní zdraví. Vnitřní já je v životě stále více zasahováno působením hmotného světa, stejně jako chrám je v průběhu času zanášen prachem a špínou. Čím více vnějších vazeb nashromáždíme, tím naléhavěji potřebujeme tuto vnitřní očistu. Táhneme-li s sebou duševní balast, musíme se ho zbavit, podléháme-li citovým závislostem, musíme se z nich vymanit, máme-li majetek, který nám zaneřáďuje život, musíme ho rozdat. Kromě odlišných cílů a metod tyto dva přístupy také vedou k odlišným výsledkům. Stejně jako řemeslníci, kteří natřeli chrám jasnými barvami, se vnější přístup usilovně snaží získat si pozornost a ocitnout se ve světle reflektorů. Je halasný a křiklavý, jak sluchově, tak vizuálně. Proto byl chrám řemeslníků tak působivý a stal se dominantou svého okolí. Vnitřní přístup vede k výsledkům, které jsou nenápadné a elegantní. Stejně jako chrám mnichů tiše přijímal všechno, co ho obklopovalo, tak i adepti cesty taa ztělesňují mír a vyrovnanost. Místo aby rámusili a strhávali na sebe pozornost, vyjadřují se s tichou jasností, místo aby se stavěli doprostřed jeviště, spokojují se s tím, že vynikají vskrytu. To symbolizuje nenucenou dokonalost, která se přirozeně projevuje, když člověk plyne s taem. Teď už by mělo být snadné pochopit, že chrámy v příběhu nejsou ve skutečnosti vůbec fyzickými chrámy. Jsou to symboly, které představují naši původní podstatu, naše pravé já. Obnova v příběhu rovněž nespočívá ve fyzické práci. Skrytým významem „obnovy chrámu“ je doslova obnova ducha. Když spojíme všechny tyto prvky, začne být poselství příběhu jasné. Přetřeli jsme svůj život příliš tlustou vrstvou nátěru, abychom se pokusili zamaskovat šmouhy a škrábance? Pokud ano, je čas změnit přístup. Místo abychom zakrývali, musíme odhalovat. Podobně jako mniši, kteří při obnově vrátili chrámu jeho původní styl a povahu důkladnou očistou, i my se můžeme vrátit ke své původní podstatě prostřednictvím duchovní obnovy. Když se duše zbaví překážek a toho, co jí svazuje, vynoří se jako obnovený chrám, aby přijala.….nejvyšší krásu taa.